Na závěr

Jak jsem posledně zmínil, podávám ještě pár slov na závěr. Na stránkách GrandResidence byl odkaz na tento blog před několika dny v tichosti odstraněn. Nedivím se tomu. Já jsem však psal blog kvůli popsání života tak, jak se mi zde jevil, ne v zájmu někoho jiného. Tak je tomu i nyní.

Když jsem se cca před rokem seznámil s nabídkou GrandResidence, byl jsem nadšen. Konečně nová perspektiva pro lidi těsně před důchodem nebo po jeho začátku. Přijdete zavčas, nikdo vás neodloží do pochmurného zařízení v době, kdy sami už nebudete schopni se starat o svůj život. Čeká vás aktivní život v elegantním, nadstandardním, residenčním zařízení. Budete bydlet v krásném bytě, v bezpečném prostředí se službou na recepci 24 hodin, s krásným parkem, wellness a fitness zařízením, lékaři, lékárna, restaurace se nacházejí také v objektu... tak bych mohl pokračovat ve výčtu předností pohádky, kterou mi nabídly zveřejněné informace. Vše jsem si spočítal, dostal jsem smlouvu, kde bylo jasně napsáno, co si nájmem platím a o kolik se může ročně nájem zvyšovat. Usměvavé manažerky i další personál, krásné, čisté prostředí, nic podezřelého. Zprvu jsme objevovali příjemnosti bydlení, se stoprocentní tolerancí jsme měli pochopení pro nedostatky... Postupně jsme však střízlivěli. Nejprve docházelo k propouštění zaměstnanců. Divné. Nikdo neřekl proč. O různých detailech tohoto života se lze dočíst v tomto blogu.

První trhlinu obdržel vztah k zařízení v polovině roku, kdy jsme několikrát připomínali potřebu vyprat záclony a závěsy. Dostávalo se nám vyhýbavých odpovědí, odkazů na potřebu vyššího schválení atd. Vleklo se to, než jsme se konečně domohli. A bylo to poprvé a také naposledy. Nemohl jsem tenkrát pochopit, proč je tolik okolků kolem položky, na kterou máme podle smlouvy nárok. Pochopil jsem až později. Noví nájemníci dostávali pozměněné smlouvy, v nich už položka nebyla začleněna. Nikdo o tom neinformoval, vše se dělo pokoutně. Na internetové stránce také zůstávalo vše nezměněno. Potřebuje to komentář?

Mně bylo hned jasné, že pořízení závěsů a jejich údržba je nekonečně drahá záležitost. Kdopak moudrý to vymyslel? Na můj dotaz, proč nezvolili raději žaluzie, mi bylo sděleno, že starší lidé by manipulaci se žaluziemi nezvládli, tahali by za šňůrky, až by je potrhali. Neuvěřitelné! I kdyby někdo něco pokazil, oprava by byla ničím proti nákladům na praní závěsů.

Rozhodující změna nastala počátkem podzimu při předložení vyúčtování bydlení. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem spatřil částku doplatku. Ohradil jsem se písemně, žádal jsem vysvětlení a řádné vyúčtování. Namítal jsem nejen nehoráznou a nedoloženou výšku doplatku, ale opět především to, že jsou zaúčtovány položky, které patří do základního nájmu. Odpověď žádná. Po nějaké době byla svolána schůzka klientů v klubovně. Uvedena byla slovy, že je všude krize (!), nato několikrát zaznělo tvrzení, že ceník (s oněmi položkami) není součástí smlouvy... Opravdu zlatá slova, hned mi bylo více jasno. Žádná diskuse se k tomu nekonala, vyslechli jsme jen dojímavé, obsahově neurčité proslovy. Přizvaný ekonom také argumentačně "úžasně" a s úsměvem na rtech vysvětlil těm, kdo se ohrazovali proti doplatkům za topení, protože se nastěhovali až po topné sezoně, že je to vlastně správné. Bylo až dojemné, jak zprvu protestující klienti potom zmateně koukali. Sdělili nám dále, že dostaneme opravené faktury. Ti dobří staří lidé jim ještě na závěr zatleskali.

To vše přináší změnu původní smlouvy (nové smlouvy jsou jistě už patřičně ošetřené) zejména ve věci vytápění společných prostorů. Přináší to v mém případě značné zvýšení nájmu – ve smlouvě mám však napsáno, že zvyšovat se může jen o procento inflace oznámené statistickým úřadem, nic víc. Rovněž je zde otázka, zda nepřijdou po půl roce s dalšími požadavky na placení elektřiny a vody těchto prostor. Ty totiž zatím zůstávají jaksi nepovšimnuty stranou. V každém případě je to precedens pro další úpravy plateb. Byla přislíbena montáž měřičů tepla. Dosud nejsou. To znamená, že i příští vyúčtování půjde ve stejném duchu. Já bych stejně žádnou změněnou smlouvu nepodepsal. Co by asi následovalo? Pohodička jistě ne.

Pokud jde o další činnosti, je zde rozhodující, že když zmizeli původní zaměstnanci, tak všechny služby obstarávají pečovatelky z firmy Lumina, jež patří paní ředitelce. Mohu si myslet cokoli, ale je mi to jedno, je to přece soukromá firma. Je však jasné, že Lumina musí vydělávat. Svým posláním je určena starší klientele. Ta požaduje různé úkony a služby a pěkně za to platí navíc. Toto řešení nepovažuji za špatné, pečovatelky jsou vesměs hodné a příjemné, ale změnilo se zaměření zdejší činnosti. My mladší takovou placenou péči zatím nepotřebujeme, zájem o nás tedy viditelně poklesl. Sice nám byl náhradou tolerován individuální přístup do fitness, což by nám bohatě stačilo, obstarávání klíčů však byla činnost doprovázená zjevnými obstrukcemi. Vznikal dojem, že naše aktivita je ve skutečnosti nežádoucí. Pokud by to někdo popřel, tak se ptám: Proč přes nesčetná upozornění jsme nezískali bezproblémový přístup ke klíčům? Vždyť je to tak jednoduché! Tak se mi jeví celý každodenní život. Jaké přednostní objednávání k lékaři? Jaká 24hodinová služba na recepci? Přístup do sauny rovněž po kapičkách a jen v době, kdy je tam veřejnost. Jaký klid a bezpečnost v polyfunkčním domě, kde přes týden proudí lidé do ordinací? A tak dále. Prostě nezdá se mi to už tak ideální jako zpočátku. Nepochybuji, že nejvhodnější adepti bydlení jsou zde nyní ti nejstarší. Nemají zvláštní požadavky, nekladou otázky, nic nerozporují, vše přijímají, snadno je lze ovlivnit, platí.

Osobně zde proti nikomu nic nemám, klienty i zaměstnance jsem měl vesměs rád. Jedinou výhradu mám k tomu, že se někteří propůjčili k prosazování uvedených věcí. Pokud by to někdo popíral, tak připomínám, že jsem byl na začátku výslovně ujištěn, že v prvním roce rozhodně nehrozí žádné zvyšování nájmu. Mohu se jen ptát, zda to byl od počátku záměr, nebo nepromyšlenost a nezkušenost, případně kombinace toho všeho.

Shrnu-li to, tak pro starého člověka, který nutně potřebuje obsluhu, je patřičně solventní a ochotný platit bez námitek vše, co se mu předloží, se GrandResidence může stát řešením akutního problému. To však nejsme my. Další podstatná věc je s tím vším související pocit nejistoty a ztráta důvěry. Proto jsme se rozhodli, my i Jožka s Lídou, že odsud odejdeme. Zkušenost to byla opravdu nákladná. Uvážíme-li všechny související strázně – dvojí velké stěhování v krátké době, starosti a velké finanční náklady spojené se zařizováním bytů... Komu za to vděčíme? Doufejme jen, že to je naposledy.

Jediné, co v souvislosti s námi přetrvává, je o. s. Dobromysl. Jožka i Eva chtějí pokračovat v činnosti, kterou mají rádi, pokud to vzdálenost umožní, určitě aspoň v příštím roce. Já jsem měl na starosti psané dokumenty a dokumentaci. Jsem ochoten i nyní trochu pomoci.

Takže skončeno. Pokračovat budu v novém blogu příští měsíc.

Nedělní deníček 1-11

Ve čtvrtek odpoledne jsme cestovali do zařízení, které se stane naším novým bydlištěm. Podepsal jsem předběžnou smlouvu. Doma jsem si připravil výpověď nájemní smlouvy dohodou v GrandResidenci a v pátek ráno jsem ji zanesl do kanceláře. Vyřízení žádosti by nemělo být problém, dvoupokojových bytů je zde málo. Nastává tedy poslední období našeho pobytu. Bude vyplněno především přípravou na stěhování a postupným zařizováním nového bytu. Odstěhováním zanikne i tento blog, jsem však odhodlán vést nový. Eva jela v pátek ráno za maminkou. Tu si totiž do nového bydliště bereme s sebou, chceme se o ni starat a umožnit jí ještě pěkný pobyt. V domově pro seniory na Kociánce, kde se nachází, je sice krásná zahrada, ale klienti jsou ubytováni po dvou v maličkých místnostech. Soukromí žádné, v soužití rozdílných povah to často skřípe. Chtěli jsme si ji vzít i sem, ale jednak sem nechtěla, jednak je to příliš nákladné.

V sobotu dopoledne jsme jeli na hřbitov ke hrobům našich rodin. Zpět jsem došel jen s potížemi. Odpoledne jsem přesto jel na nákup, cestu jsem však musel kvůli bolesti v zádech přerušit a vrátit se, Eva musela pokračovat sama. V neděli to bylo podobné. Jeli jsme se podívat s Jožkou a Lídou na jejich nový byt. Potom jsme zamířili do obchodního domu IKEA. Cestu jsem snášel zase velmi těžko. V pondělí mě čeká návštěva lékaře.

Tímto končím s pravidelnými záznamy do tohoto blogu. Jistě příležitostně něco zaznamenám, koncem měsíce udělám shrnutí na závěr.

Středeční deníček 4-10

V pondělí bylo deštivo. V důsledku zdravotního stavu jsem setrvával doma. V poledne jsme se informovali, zda pečovatelky mohou píchnout injekci. Prý nemohou, pouze paní ředitelka Německá se toho může ujmout. Provedla to profesionálně. Odpoledne jsme pak s Jožkou a Lídou vyrazili autem podívat se na místo, které nás velmi zajímá. K tomu se příště vrátím. – V úterý jsem se dočkal poslední injekce opět díky paní Německé. Eva jela za maminkou. – Odpoledne se mi konečně podařilo zapojit Mac mini s TV plasma i se zvukem, usnadnil mi to radou přítel "hastroš". Především bylo nezbytné zesílit zvuk oproti běžnému nastavení na obou přístrojích. Večer mi nebylo dobře. - Ve středu to bylo již lepší, ale zůstal jsem doma, ostatně počasí nesvědčilo nějakým vycházkám. Eva šla odpoledne malovat do ateliéru, já jsem se věnoval internetu.

Víkendový deníček 4-10

Ve čtvrtek bylo venku docela příjemně, teplo, i sluníčko vysvitlo. Po poledni jsem musel zase na zubní ošetření, když jsem se vrátil, Eva se zrovna chystala na cestu do zábrdovického kostela na zkoušku tamního pěveckého sboru. – Odpoledne jsem zkoušel propojit Mini mac s televizí, což funguje docela dobře až na zvuk. Pokud ho chci, musím se spokojit s nevalnými možnostmi samotného computeru, nebo zapojím externí reproduktory Harman Cardon, což je naopak paráda. Stále mi však vrtá hlavou, proč mi zvuk nejde do TV (plazma Panasonic). Rovněž jsem nepřišel na nějaké ideální rozlišení displaye, abych viděl vše jako na LCD, které mám běžné k minimu připojené. Také mi přítel s nickem hastroš přes iChat radil, jak propojit iPhone s televizí. K tomu bych ovšem musel koupit další kabely. – Jožka mi sdělil, že chce GrandResidenci opustit formou dohody. O jeho úmyslu jsem věděl od předchozího dne, nyní to však podal oficiálně v kanceláři. My toho oba velmi litujeme, našli jsme zde dobré přátele, nyní odcházejí. Nebudou však bydlet daleko, do ateliéru bude Jožka nadále docházet. Samotné rozhodnutí je překvapení, ovšem už delší čas jsem něco tušil. – Večer jsem šel Evě naproti k zastávce tramvaje. Bylo chladněji a pršelo.

V pátek ráno bylo deštivo. Eva jela za maminkou, já jsem šel nejdříve do bazénu. Tam jsem se domluvil s pečovatelkou na půjčení klíčů od fitness během odpoledne. Vše bylo nakonec jinak. V poledne jsem chtěl cvičit doma. Než jsem začal, pocítil jsem v těle prudkou bolest. Hned jsem věděl, o co jde. Záda! Jen s velkými potížemi jsem hledal nějakou polohu. Konečně jsem byl schopen pomalu se ploužit pár kroků. Zavolal jsem paní Kučové a ona mi zajistila lékařku ze zdejších ordinací. Když asi po půl hodině přišla, chovala se velmi nepříjemně, zjevně jí vadilo, že opustila ordinaci. Nebudu to dále rozvádět... nakonec mi předepsala léky, sestra mi to přinesla a píchla mi injekci. "O víkendu si to zařiďte, jak chcete. Pokud nemůžete, injekce si nechte píchat u svého lékaře od pondělka." Asi takto vlídně promluvila. Protože mi ani odpoledne nebylo lépe, odvezla mě sanitka do Bohunic. Lékaři i zdravotničtí pracovníci v sanitce i na příjmu v nemocnici se ke mně naopak chovali moc pěkně a ohleduplně. Dostal jsem infuzi a další recepty, večer mě sanitka zase dovezla. Bylo mi trochu lépe, mohl jsem si konečně lehnout.

V sobotu jsem většinu dne prospal. Jen na chvilku jsem se odpoledne koukl na internet nebo si četl. Večer přijela Evina dcera Veronika. Jako zdravotní sestra mi ochotně píchla injekci. Neděle probíhala podobným způsobem.

Středeční deníček 3-10

V pondělí dopoledne bylo slunečno, odpoledne to však skončilo, počasí je však celkově zase trochu lepší. Dopoledne jsme byli doma. Po poledni jsem šel pro poštu, cestou jsem se od Ivy dozvěděl, že kadeřník zde již působit nebude. To je škoda.

V úterý bylo zataženo, ale bezvětří a podzimní teplota. Ráno jsme šli s Jožkou na schůzku s právníkem. Konala se na půdě fy Sceptrum, čekali jsme tedy skutečné řešení. Právník však přišel sám, s účastí nás vyslechl, nezaujímal zásadní žádné stanovisko, pouze si vzal podklady a slíbil, že získané informace přenese dál. Snad to k něčemu bylo, nezbývá než počkat. – Potom jsme šli do bazénu, lidí tam bylo dost, ale dávali přednost vířivce. Eva jela za maminkou, v tamějším domově měli snad chřipku, takže návštěvy nepřijímali. Po obědě se stavili Jožka a Lída. Dozvěděli jsme se některé překvapivé informace, zatím je však nezmiňuji. – Odpoledne jsem šel do fitness. Sice jsem potkal paní pečovatelku a sdělil jí své přání, nicméně jsem čekal na chodbách a u dveří asi půl hodiny na klíče. Takové čekání je nehorázné, je to nefunkční systém. Někdo by se nad tím konečně mohl zamyslet. Kdejaká firma má vrátnici, sekretariát či informace, kde jakákoliv návštěva dostane informace atd. Zde rececepce zeje prázdnotou.

Ve středu se počasí nezměnilo. Ráno jsem na jógu nešel, měl jsem potíže se zády. K večeru jsme se vypravili do Brna. V katedrále na Petrově se sloužila slavnostní mše za posledního císaře Karla I. Habsburského, jenž byl prohlášen katolickou církví za blahoslaveného. Obřad byl důstojný, z Valtic přijela skupina monarchistů i s praporem, což přispělo k důstojnosti bohoslužby.

Víkendový deníček 3-10

Ve čtvrtek trvalo chladné počasí. Dopoledne jsme byli doma, odpoledne Eva odjela za rodinnými záležitostmi a také do pěveckého sboru. Zůstal jsem doma sám, louskal jsem ořechy, většinu času jsem strávil na internetu. Přes internet jsem nakoupil i dárky na vánoce. Měl jsem v úmyslu jít také cvičit, ozval se i Jožka v této věci, ale na recepci nikdo nebral telefon. Ostatně číslo recepce už není ani v telefonním seznamu, který nám byl rozdán. Zašel jsem tam, zkusil jsem prozvonit tam číslo, tam na pultě uvedené pro potřebu kontaktu. Když jsem se vrátil, volala slečna pečovatelka. Rychle jsme se domluvili, přinesla mi klíče do bytu. Potom jsme si tedy spolu s Jožkou mohli zajít zacvičit. Doma jsem také doplnil podle Jožkových námětů žádost Dobromysli o dotaci u města Modřice. Večer jsem šel ženušce naproti k zastávce tramvaje, tedy přes celé Modřice.

V pátek bylo zataženo, odpoledne deštivo. V bazénu dopoledne i přes větší účast vládla pohoda. Po poledni jsem jel nakoupit, zdálo se mi, že je méně chladno než předchozí den. Odpoledne po cvičení jsem zašel do klubovny hledat nějaké tituly na čtení pro Evu, uspěl jsem jen částečně. Večer nám přivezli malou Adrianku, pouze na jeden den, chodí už do školy. – Večer jsem zhlédl ruský film o admirálu Kolčakovi. Dostal jsem tip na stažení z internetu. Film se mi celkem líbil, byl napínavý, efekty simulující námořní bitvy mi připadaly věrohodné. Hlavní postava je však idealizovaná, milostné vztahy, nejspíš mimo historickou realitu, vypadají podivně strnule a nepřesvědčivě. Zmínka o našich legiích a generálu Janinovi jsou poplatné ruskému stereotypu. S carským pokladem "hospodařil" sám Kolčak a pak bolševici. Rozvážný generál Janin přirovnal rozhovory s Kolčakem k hovoru v nervovém sanatoriu a viděl, jak tento naprosto neschopný politik jde do zkázy. S Kolčakem se nesnesl ani Gajda. Ve skutečnosti ten ideální hrdina nechal zmasakrovat stovky lidí, například kulomety na zmrzlé řece, pak je nacházeli do děr v ledu. Ve filmu tak skončil on sám.

Středeční deníček 2-10

V pondělí bylo ráno deštivo a chladno a tak to vydrželo celý den. Eva jela na celý den pryč, já jsem se dopoledne věnoval práci, odpoledne jsem měl také pochůzky. Dobrá duše Judita mi nachystala kabelu ořechů, jsou opravdu mimořádně veliké. – Na oba computery jsem si nainstaloval drobnou aplikaci DropCopy. Jejím smyslem je usnadnit přenosy dat v síti. U mě jde pouze o bezdrátovou síť, nicméně jsem zjistil, že to funguje bezvadně. Aplikace se ukazuje na ploše jako nenápadné kolečko. Pokud zaznamená druhý computer v siti, zahlásí to. Pak je možné na to kolečko vložit libovolná data a jen sledovat procentuální hlášení o průběhu přenosu. Zatím to vypadá bezchybně.

V úterý ráno jsem jel na zubní ošetření. Venku se sice objevilo sluníčko, ale počasí bylo chladné, přímo zimní. Ještě před týdnem bylo letně, rychle se to změnilo. Kolem poledne bylo naplánováno setkání s právníkem fy Sceptrum. Měli jsme ho zúčastnit Jožka a já, a to k tématu nájemní smlouvy. Původní hodina setkání byla zrušena, čekal jsem na zavolání po poledni, ale marně.

Ve středu ráno jsem se necítil nejlépe, tak jsem vynechal cvičení jógy. Věnoval jsem se pak počítačovým věcem. Hlavně jde o přesunutí synchronizace iPhone z powerbooku na mini mac. Firmware vyžaduje vyšší verzi iTunes, než je možná na powerbooku. Zatím je to z větší části vyřešeno. – Bylo-li včerejší počasí chladné, tak ve středu to chtělo zimní oblečení. Ledový vítr pohody nepřidal. V Brně po většinu dne převládala dopravní špička. V podvečer jsem jel s Burianovými autem k Olympii, tam jsme jen s potížemi našli místečko k zaparkování. Pak jsme pokračovali bezplatným spojením do Brna, cesta to byla přímo zoufalá, místo plynulé jízdy převládaly jakési přískoky, všude kolem kolony aut. Až cesta zpět byla lepší.